O mně

Jsem hobby fotograf, pro kterého je focení srdcová záležitost. Rád fotím a snažím se aby moje fotky byly originální. U svých fotek dbám na kvalitu a řeším veškeré detaily.

S focením jsem začal na základce, tehdy jsem fotil "Vánoční laťku" jen obyčejným kompaktem. Přivedl mne k tomu můj oblíbený učitel Jaroslav Cinkl, se kterým se setkávám dodnes. Nebýt pana Cinkla, nejspíše bych se k focení nedostal. 

První zrcadlovku jsem dostal k 15. narozeninám. Tehdy jsem si přál zrcadlovku se kterou jsem již měl zkušenost ze základní školy. Byla to zrcadlovka Canon 1100D se základním objektivem 18-55mm. (clona kolem f/3.5-5.6) Ze své první zrcadlovky jsem byl velice nadšený. Po nějaké době ale přišlo zklamání. Fotil jsem co šlo, ale stejně fotky vypadaly jako by byly focené kompaktem. V tu dobu jsem si uvědomil, že focení na automatickou expozici jako mají např. mobily nebo kompakty nikdy nebude fungovat podle mé představy. Na Vánoce jsem tenkrát dostal knížku "Extrémní expozice" od Davida Nightingale. Knížka mě velice potěšila, protože jsem v ní našel velké množství rad, jak ovládat manuální nastavení zrcadlovky. Po nějaké době už jsem Manuál ovládal s přehledem. Srdce mne ale táhlo více ke kolu, tak zrcadlovka šla stranou a věnoval jsem se jí jen občas. Po nějaké době jsem koukal na sjezdové fotky z Whistleru v Kanadě a RedBull Rampage v Utahu a řekl jsem si, že jednou takové fotky chci dělat taky. Oprášil jsem tedy zrcadlovku a během ježdění jsme se s klukama občas někde zastavili a zkusili něco nafotit. První fotky vypadaly dost amatérsky, časem ale začaly vypadat lépe a získával jsem chválu od ostatních bajkerů zde v okolí. Taky dost ostatních lidí mi říkalo, že na to mám talent. To mě motivovalo k ještě lepším výsledkům. Sem tam jsem zkoušel fotit i krajinu nebo různě experimentovat s dlouhými expozicemi. Nemělo to ale takový ohlas jako moje bajkové fotky.

Na začátku roku 2018 jsem nastoupil jako soustružník do ČKD Blansko. Zde jsem poznal hromadu nových lidí a práce mě ze začátku bavila. Po půl roce jsem si ale uvědomil, že to není práce kterou bych chtěl dělat celý život. Pořád hledět na "nesplnitenou" normu, atd... Navíc práce v takových podmínkách po nějakém čase odrovná zdraví. Vrtalo mi tedy hlavou, co bych chtěl dělat místo strojařiny. V ten moment mi došlo, že bych mohl využít svého nadání, co by fotograf a zkusit se živit focením. Momentálně se nacházím na začátku, ale snad se dopracuji co nejdále a třeba jednou budu fotit pro nějaký významný časopis nebo agentruru. Rád bych fotil extrémní sporty jako je např. sjezd na kole nebo snowboarding. Dále bych se chtěl pohybovat v oblasti sportů a fotit např. produktové fotografie. Uvidím, kam mne osud dostane.

Tak mi držte palce. Budu se snažit dělat vše pro to, abych se ke svému snu dostal co možná nejblíže!