Splněný sen v Jeseníkách

05.01.2020

Dnes (5.1.) je to přesně týden, co jsem byl společně s Radimem Paňákem a Jirkou Nejezchlebem v Jeseníkách.

Již delší dobu jsem se s Radimem domlouval na nějakém foto-tripu. Rozhodli jsme se využít volného času mezi Vánocemi a Novým rokem a zajeli do Jeseníků. Oba máme rádi hory a Jeseníky jsou pro nás na dosah. Den před odjezdem jsem se ještě spojil s Jirkou, jestli nechce jet a on souhlasil. Večer jsem ještě mrknul na předpověď. Vypadala zajímavě... Mělo být polojasno až zataženo a na Pradědu kolem -13 °C. 

Tak nějak jsem doufal, že mraky budou pod námi a vznikne z nich "české moře". Situace, kdy jste výš než mraky. (inverze) Ty jsou pod vámi a vzniká tím již zmíněné "moře". Rok jsem se snažil tento úkaz vidět, ale nepovedlo se. Několikrát jsem byl blízko, ale nikdy jsem to neviděl.

Ráno v 5h vstávačka, posbíral jsem věci, pořádně se oblékl a vyrazil. Po cestě jsem nabral Jirku a jeli jsme směr Prostějov. Tam jsme přesedli k Radimovi a už jeli směr Jeseníky. Možná to zní zbytečně, ale je to lepší než jet dvěma auty a platit 2x dopravu a parkovné.

Cestou jsem se díval na webkamery. Mrknul jsem na moji oblíbenou Sněžku a viděl jsem, že zrovna vychází slunce a mají tam "moře". Spadla mi brada.... Mrknul jsem ještě na webkameru na Pradědu, tam bylo zataženo... Hned jsem cítil zklamání a chtěl jet na Sněžku, ta je ale dost z ruky a nestihli by jsme tam ani dojít. Na horách se to počasí dost mění a byla by dost velká pravděpodobnost, že se mraky zvednou a zatáhne se. Nezbylo mi nic jiného, než doufat, že mraky v Jeseníkách klesnou dolů.

Dojeli jsme pod Červenohorské sedlo a počkali jsme si chvíli v koloně. Na parkoviště museli pouštět postupně a hledat místa pro auta. Zhruba po půl hodině jsme se na parkoviště dostali i my. Měli jsme štěstí... vzali ještě jedno auto za námi a parkoviště bylo plné.

Posbírali jsme všechny věci, dooblékli jsme se a vrazili. Šli jsme po červené turistické směr Červená hora a Šerák. Celou dobu byla mlha a bylo vidět tak na 20m. To ale mělo svoji atmosféru. Chvíli jsem fotil ale pak mi přišli fotky dost podobné. Schoval jsem foťák a doufal, že mlha klesne. Radim ten to nevzdal a cvakal celou dobu. Jirka jelikož není na podobné tůry moc zvyklý, držel se asi 10m za námi a sem tam si taky něco cvaknul.

Na Červené hoře jsme dali přestávku na jídlo a pití. V tu chvíli mě překvapil Jirka. Otevřel batoh a místo techniky tam měl samé jídlo. :D 

Po lehké pauze jsme šli dál. Na vrchu už dost foukalo a v kombinaci s hodně nízkou teplotou jsme začali mrznout. Hned jsem vyměnil šátek za kuklu a pokračovali jsme. Mlha né a né ustoupit, už jsem to chtěl vzdát a jít zpět. Stejný názor měl i Jirka, už to nezvládal. Radim nás ale přemlouval ať dojdeme alespoň na Keprník. Moc se mi nechtělo ale podle mapy to bylo kousek. Jirka, řekl že počká pod kopcem. Dal mi vysílačku, aby jsme byli ve spojení a já společně s Radimem jsme šli postupně nahoru.

Těsně pod vrcholem začalo prosvítat slunce. V tu chvíli jsem opět vytáhl foťák a začal fotit.

Když jsme vylezli nahoru, spadla nám oběma brada... Moře! Všude kolem nás! Keprník společně s několika dalšími kopci okolo byl nad mraky. V ten moment jsem měl obrovskou radost... Celý rok jsem chodil na focení východů, hledal podmínky v předpovědi počasí a nikdy se mi nepovedlo být nad mraky. Až do teď! Chvíli jsem se kochal a pak jsem hledal různé kompozice na fotky. Radim to měl dost podobně.

Měli jsme štěstí! Díky tomu, že slunce bylo nízko nad horizontem a měli jsme za sebou mlhu. Vzniknul tento né zrovna moc častý úkaz. Když to vidíte poprvé, znamená to, že Vás hory přivítaly. Když to vidíte po druhé, znamená to neštěstí v horách. Když to vidíte po třetí a přežili jste, znamená to, že Vás hory přijaly. Zatím jsem to viděl jen jednou, tak můžu být klidný. Stejně jako Radim. :)

Slunce postupně zapadalo. Čím bylo níže nad horizontem, tím to bylo hezčí. Byli osvícené jen kraje mraků a dostávalo to postupně oranžový západový nádech. Krása!

Při západu vznikla docela srandovní situace. Zavolal mi Jirka přes vysílačku, já mu odpověděl. Jirka tomu bohužel nerozuměl a nahlas se dožadoval pozornosti. Ve vysílačce se asi 30x ozvalo nahlas "opakuj, opakuj!". Jenže jsem byl v situaci, kdy slunce bylo těsně nad horizontem a zbývala tak minuta do úplného zapadnutí. Já měl co dělat, abych našel nějaké zajímavé místo na fotku a neměl čas Jirkovi odpovědět. Na kopci bylo úplné ticho a já společně s Radimem a ještě jedním fotografem jsme jen fotili. Do toho ta hlasitá vysílačka, která tu atmosféru úplně narušovala. Přes kapsu jsem se pokusil vysílačku vypnout a naštěstí se povedlo.

Po západu jsme ještě chvíli fotili modrou hodinku a postupně jsme šli dolů. Moc se nám ale nechtělo a každých 5m jsme se zastavovali a pořád fotili... Pak jsme několikrát schovali foťáky do batohu, ale po chvíli jsme se museli znovu vytáhnout. V tu chvíli prostě nešlo nefotit. :D

Cestou dolů se mlha začala postupně rozplývat a byla jen místy.

Zpět už jsme nešli přes Červenou horu, ale obešli to spodem přes Vřesovou studánku. Tam jsme dali chvíli přestávku a já toho využil k noční fotce.

Od tam jsme šli ještě hodinu po tmě na sedlo. Byl jsem celý promrzlý, ale kochal jsem se. Pohled z nočních Jeseníků na okolí se jen tak nevidí.

Dorazili jsme na parkoviště a už jsme se těšili, jak se zahřejeme v autě. Tím jsme tůru ukončili. Nenachodili jsme sice moc (jen 16km), ale ten zážitek za to stál! Jsem fakt moc rád, že jsme to nakonec nevzdali a na ten Keprník vylezli. Trochu lituji Jirky, on zůstal dole v mlze a nic neviděl. Tak jsme mu alespoň ukázali fotky.

Co z toho plyne? Nikdy se nevzdávejte! I když k tomu vede dlouhá cesta, jednou se Vám to splní. :) To platí o všem a pořád si toho všímám, jak na sobě, tak na lidech okolo sebe. :)

Díky, že jsme se dostali až sem. Moc si toho vážím! Tentokrát jsem se dost rozepsal, ale pořád jsem to dost zjednodušil a vytáhl jen to nejpodstatnější. 

Pokud se Vám tento článek líbí, budu rád za sdílení mezi dalšími lidmi. Děkuji! :)

Přeji hodně zdraví, štěstí a hlavně splněné cíle a sny v roce 2020! 

Zdarec! :)